Obec Tučín - Historie obce

Historie obce

když archeologické nálezy jsou velmi skromné, je nade vší pochybnost, že katastr obce byl osídlen již v dávném pravěku.
Tučínská travertinová kupa a okolní minerální prameny jistě přitahovaly pozornost pravěkého člověka, naneštěstí však jeho existenci v dané lokalitě dokládá jen jediný nález bíle patinovaného štípaného pazourkového nástroje typického pro období paleolitu.

Jelikož je však již dnes bezpečně prokázáno mladopaleolitické osídlení travertinové kupy, na níž dnes stojí přerovské Horní náměstí, dá se předpokládat, že lovecké skupiny, pohybující se zde v průběhu paleolitu, se naší lokalitě nevyhýbaly, nelze však prozatím blíže určit dobu, kdy se tak dělo.
Nález jadeitové sekyrky v trati "Šerý" dokládá přítomnost člověka v době neolitu - mladší době kamenné, cca 5500 - 4000 př. n. l. a nález sekeromlatu vybroušeného z olivínického čediče spadá do mladší doby bronzové ( 1300 - 1000 př. n. l.). Dolní konec obce, od nepaměti zvaný "Mohelňa", by mohl naznačovat dřívější existenci žárového pohřebiště z doby osídlení lidem lužických popelnicových polí.

V neprospěch archeologických nálezů svědčí jistě i samotný charakter katastru rozkládající se na úrodném černozemním půdním typu, což bylo vždy příznivé pro zemědělské využití. V důsledku intenzivního zemědělského využití půdy byly mnohé pozůstatky pravěku rozorány a tak nenávratně zničeny. Proto jsou historické nálezy více dochovány v lesích a remízech, které však v katastru obce Tučín chybí.

Charakteristickým pro dějiny obce Tučín je fakt, že osedlí patřili k několika vrchnostem.

Nejstarší písemná zmínka o Tučíně pochází z roku 1351. Podle zápisu v zemských deskách prodali Tobiáš a Beneš ze Štrálku urozeným mužům Janovi a Drslavovi, bratřím z Kravař, a jejich dědicům, čtyři lány se vším příslušenstvím, které drželi ve vsi Tučíně. V roce 1371 směnil Vok z Kravař vsi Pavlovice a cokoliv měl v Prusínkách a v Tučíně ony čtyři lány za statky Paršovice, Valčovice a Rakov patřící Ješkovi Hromadovi z Horky.

Mezi významnější majitele patřili ve 14. století pánové z Nákla, v 15. století Vilém z Pernštejna získal od Viktorína Bavora z Holovic svobodnou vůli na list od českého krále Jiřího Poděbradského svědčící na sto kop grošů na půl vsi Tučína a tím se část obce stala součástí pernštejnského majetku soustředěného kolem měst Lipníka a Hranic.

V polovině 16. století prodali Perštejnové helfštýnské panství Půtovi z Ludanic, a to včetně části Tučína, krátce byl majitelem této části obce i pan Petr Vok z Rožmberka s Kateřinou z Ludanic. V roce 1636 měl v obci 8 poddaných i Karel starší ze Žerotína.
Před třicetiletou válkou patřil jeden díl obce k panství domaželickému, druhý díl k panství želatovickému, třetí díl tvořil svobodný dvůr.
V roce 1795 koupil panství přerovské, přestavlcké a želatovické s Tučínem hrabě Antonín Alexandr z Magnisů a v držení tohoto rodu zůstalo až do roku 1917, kdy je hrabě Antonín Magnis prodal agrární bance.

Z pohrom, které postihly obec lze vzpomenout v roce 1853 velký požár, při němž vyhořelo půl vesnice, v roce 1866 epidemii cholery, která si vyžádala v obci 28 obětí a v roce 1910 silnou větrnou smršť, která zničila větrný mlýn z roku 1743.

V roce 1913 byl do vsi zaveden elektrický proud a následně i zřízena telefonní stanice.

Z osvětových a vzdělávacích spolků existoval jako první již předválečný čtenářský spolek, později přeměněný na odbor Národní jednoty, jehož majetkem bylo divadelní jeviště pořízené v roce 1906, pak tělocvičná jednota Sokol, tělocvičná jednota čsl. Orla. Z hospodářských spolků místní pojišťovací spolek hovězího dobytka a odbor zemské dobytčí pojišťovny v Brně. V roce 1922 byl založen spolek dobrovolných hasičů, jak uvedeno jinde. V roce 1923 se ustavila Místní domovina domkářů a malorolníků v Tučíně, 1924 Místní družina katolických zemědělců čsl., 1925 Spolek k pojišťování skotu na vzájemnosti, 1926 Místní jednota čsl. malozemědělců, domkářů a živnostníků.

V okolí je Tučín znám především pro své koupaliště vybudované v roce 1940, které je napájeno podzemní minerální vodou teplou 21°C z místního, dnes již zrušeného travertinového lomu. Travertin se v obci těžil až do 80. let 20. století. Málokdo však ví, že se v obci málem kromě již zmíněného travertinu těžilo i uhlí. Nález byl učiněn náhodou při hloubení studny na obecním pozemku v roce 1935. Naštěstí průzkumné vrty zjistily jen slabou vrstvu "smolného" uhlí.

V poválečné době se rozšířila výstavba rodinných domků, v roce 1957 bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo, které se v roce 1962 sloučilo s JZD Želatovice a JZD Podolí pod názvem JZD Družba se sídlem v Želatovicích.

V roce 1976 došlo ke sloučení Místních národních výborů v Želatovicích, Tučíně a Podolí, které trvalo až do roku 1991. Během této doby byla vybudována kanalizace a vodovod.
Z velkých investičních akcí po osamostatnění je nutno uvést výstavbu plynovodu v letech 1993 - 1995 a v r oce 1997 nové telefonní vedení.

Podle Hosáka "Místní jména na Moravě a ve Slezsku" se uvádí roku 1351 in villa Tuczin, 1360 - de Tuczin, 1512 ve vsi Tuczinie, od roku 1872 již Tutschin a Tučín. Název obce pravděpodobně vznikl z osobního jména Tucha (jde o zkratku některého ze složených osobních jmen s komponentem Tuch-, Tucho-, tuch - "odvaha", obdobně Drahotuch, Sobětuch, Tuchorad) příponou -ín.

Vývoj počtu obyvatel:
V roce 1850 žilo v obci 375 obyvatel, v roce 1900 510 obyvatel v 83 domech, v roce 1950 497 občanů ve 102 domech, v roce 2000 424 občanů.

Škola
Od dávných dob byl Tučín přifařen a přiškolen do Pavlovic. Když však byla v roce 1834 postavena škola v Želatovicích, byl Tučín poukázán tam. V roce 1898 byla i v obci zbudována vlastní jednotřídní škola, která byla roku 1901 rozšířena na dvojtřídní. Školu navštěvovalo přes 100 dětí. Vzhledem ke klesajícímu počtu žáků byla v roce 1979 uzavřena a děti byly převedeny do školy v Želatovicích.

• zpět na Historie